Čas čtení: 15 minut

(1.Korintským1:23-24)23ale my kážeme Krista ukřižovaného – pro Židy pohoršení, pro pohany bláznovství, 24ale pro povolané, ať Židy či Řeky, Krista – Boží moc a Boží moudrost. 25Boží bláznovství je totiž moudřejší než lidé a Boží slabost je silnější než lidé. 

Úvodní verše říkají, že pro některé je ukřižování Krista bláznovstvím a pro jiné pohoršením. Důvodů by se dalo najít spoustu, ale nejlepší bude si danou situaci vyobrazit tak, jak se skutečně stala. Tato situace může být pro úvod ilustrována například kratičkým úsekem z evangelia podle Jana:

(Jan19:17-20) 17Ježíš nesl svůj kříž až na místo jménem Lebka, hebrejsky zvané Golgota. 18Tam ho ukřižovali a s ním dva jiné z obou stran a Ježíše uprostřed. 19Pilát dal napsat a připevnit na kříž nápis tohoto znění: JEŽÍŠ NAZARETSKÝ, ŽIDOVSKÝ KRÁL. 20Ten nápis četlo mnoho Židů, neboť místo, kde byl Ježíš ukřižován, leželo poblíž města. A bylo to napsáno hebrejsky, řecky a latinsky. 

Židovský Král a ukřižovaný. Není to pohoršení? A bláznovství pro toho kdo Žid není? Dlouho očekávaný vysvoboditel, který měl přijít ustanovit Boží království vám najednou před očima visí na kříži jako zločinec, a jeho jmenování Králem nese na svém potupujícím nástroji k usmrcení. Můžeme si být jisti, že mnozí Židé si takto svého zaslíbeného Krále rozhodně nepředstavovali. Spíše očekávali že je zaslíbený mesiáš zbaví nadvlády Říma, očekávali že bude bojovat proti jejich nepřátelům, ale místo toho se nechal jejich nepřáteli porazit. Proto je to pro Židy pohoršení. A pro toho kdo Žid není je to samozřejmě bláznivé. 

V dnešní době to také je některým přijde jako pohádka, ale skutečnost ukřižování a smrt Pána Ježíše je historicky dokazatelná a až do dneška má ohromné následky. Úvodní verše také řekli, že pro povolané je to Boží moc.

V době Ježíše a před ním bylo ukřižování nejhorším a nejpotupnějším způsobem smrti. Když na to lidé jen pomysleli, tak jim z toho šla hrůza, a dokonce Římané, kteří tento způsob popravy prováděli, měli zakázáno, až na nejextrémnější vyjímky provádět na obyvatelích Říma. O tomto způsobu popravy nejsou v Bibli detaily, protože to není důležité, ale existují studie s detaily krutého způsobu ukřižování podle křesťanských učenců, aby bylo ilustrováno o jak strašlivou záležitost šlo. Aby bylo více ilustrováno proč bláznovství a proč pohoršení, ukažme si jak strašlivé to bylo. 

Následující citace je vypsána z křesťanské knihy – Hledal jsem Alláha, našel jsem Ježíše od Nabeela Qureshi:

Římané vytvořili ukřižování jako pokořující, mučivý a spolehlivý způsob popravy. Před ukřižováním býval trestanec bičován, biče byli navržené tak, aby odtrhávali kůži z těla a způsobil značné krvácení. Už po pár ranách začali obětem odpadávat celé pásy kůže a trhaly se jim svaly. Po pár dalších šlehnutích byli svaly na kaši. Tepny a žíly byli úplně obnažené.  Po bičování oběť přibili za ruce k břevnu kříže. Hřeby procházeli přímo středovým nervem, což člověku způsobilo hroznou bolest a úplně mu to ochromilo ruce. Pak mu oběma nohama prohnali asi osmnácticentimetrový hřeb a oběť ukřižování byla přinucena viset za ruce, v pozici, v níž bylo téměř nemožné dýchat. Člověk musel použít tu trochu zbývající energie na to, aby se zapřel o hřeby v nohách a mohl vydechnout. Jak klesal zpátky dolů, mohl se nadechnout, ale pokud chtěl zntovu vydechnout, musel se zase vytáhnout nahoru. Jakmile už neměl sílu a nedokázal se znovu vytáhnout, zemřel udušením. Proto také zločincům vedle Ježíše zlomili nohy. Bez fungujících kolen nemohli vydechnout a zemřeli. Kromě roztříštění kolen někdy odsouzenci rozbili hlavu, jindy nakrmili jeho tělem psy nebo ho – jako v Ježíšově případě probodli.

Tyto a další skutečnosti, můžou vést k dalším otázkám různého typu, např.: 

V čem je dnes ukřižování jednoho člověka aktuální a proč se o něm pořád mluví?

1. Podle Božího ustanovení ve Starém Zákonu byl za proklatého před Bohem považován, ten kdo visí na kůlu, protože se dopustil smrtelného hříchu
2. Pán Ježíš se nedopustil žádného hříchu a to jak podle proroctví, tak podle svědectví
3. Pán Ježíš učil o tom, že musí mnoho vytrpět a že se na něm musí naplnit prorocké slovo
4. Myšlení mnoha srdcí vyšlo najevo
5. Oproti lidem vyniká ohromující  láska a spravedlnost ukřižovaného židovského Krále
6. Boží vůle byla ranit jej
7. Pán Ježíš jako lidmi zohavený a zavržený Král, vzal na sebe trest za naše hříchy
8.  Pán Ježíš se ale nikam nevytratil – byl vzkříšen!
9.  Byla mu dána veškerá vláda na nebi i na zemi

1) Podle Božího ustanovení ve Starém Zákonu byl za proklatého před Bohem považován ten kdo visí na kůlu, protože se dopustil smrtelného hříchu: 

(Deuteronomium21:22-23) Když někdo spáchá smrtelný zločin a bude popraven pověšením na kůl, 23ať jeho tělo nezůstane na kůlu. Musíš je pochovat ještě téhož dne, neboť ten pověšený je před Bohem prokletý. Neposkvrňuj zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává za dědictví!

Na Pánu Ježíši opravdu bylo vidět prokletí:

(Matouš27:27-31) 27Prokurátorovi vojáci vzali Ježíše do paláce, kde se k němu sešla celá posádka. 28Svlékli ho a přehodili mu rudý plášť. 29Upletli trnovou korunu, nasadili mu ji na hlavu a do pravé ruky mu dali hůl. Pak před ním klekali a posmívali se mu: „Ať žije židovský král!“ 30Plivali na něj a vzali tu hůl a bili ho do hlavy. 31Když se mu dost naposmívali, svlékli mu ten plášť a oblékli mu jeho šaty. Potom ho odvedli k ukřižování.

(Pozn.: Trní souvisí s Božím prokletí celé země v 1. knize Starého Zákona – Genesis3:17-19)

2) Pán Ježíš se však nedopustil hříchu a to jak podle proroctví, tak podle svědectví

Podle proroctví: 

(Izajáš 53:9)Ač měl být pohřben se zločinci, octl se v hrobě s boháčem;
nikdy se totiž nedopustil křivdy
a v ústech neměl žádnou lest. 

Podle svědectví:

(1Petrova2:22)22″On se nikdy nedopustil hříchu
a v ústech neměl žádnou lest.“
23Když ho uráželi, neodpovídal, když trpěl, nehrozil, ale ponechával vše Tomu, který soudí spravedlivě. 

(Lukáš 23:1-5) 1Celé jejich shromáždění vstalo a odvedli ho k Pilátovi. 2Začali ho obviňovat: „Zjistili jsme, že tento muž rozvrací náš národ. Je proti odvádění daní císaři a nazývá se králem, Mesiášem.“
3Pilát se ho zeptal: „Tak ty jsi židovský král?“
„Sám to říkáš,“ odpověděl Ježíš.
4Nato Pilát řekl vrchním kněžím a zástupům: „Podle mě je ten člověk nevinný.“
5Oni však naléhali: „Bouří lid! Učí po celém Judsku! Začal v Galileji a došel až sem!“

(Lukáš23:38-42) Jeden ze zločinců, kteří tam viseli, se mu vysmíval: „Když jsi Mesiáš, zachraň sebe i nás!“ 39Ten druhý ho však okřikl: „To se ani Boha nebojíš? Máš stejný trest jako on, 40ale my dostáváme spravedlivou odplatu za své skutky, kdežto tenhle nic zlého neudělal!“
41Potom řekl Ježíšovi: „Vzpomeň si na mě, až přijdeš do svého království.“
42Ježíš mu odpověděl: „Amen, říkám ti, dnes budeš se mnou v ráji.“

3) Pán Ježíš  také učil o tom, že musí mnoho vytrpět a že se na něm musí naplnit prorocké slovo:

(Marek8:27-33) 27Ježíš a jeho učedníci pak vyšli do vesnic kolem Cesareje Filipovy. Cestou se svých učedníků ptal: „Za koho mě mají lidé?“
28Odpověděli: „Někteří za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní za jednoho z proroků.“
29″A za koho mě máte vy?“ zeptal se.
„Ty jsi Mesiáš!“ odpověděl mu Petr.
30On je ale přísně napomenul, aby to o něm nikomu neříkali. 31Tehdy je začal učit, že Syn člověka musí mnoho vytrpět a být zavržen staršími, vrchními kněžími i znalci Písma, být zabit a po třech dnech vstát z mrtvých. 32Protože ty věci říkal otevřeně, Petr ho vzal stranou a začal ho kárat. 33Ježíš se ale obrátil, podíval se na své učedníky a okřikl Petra: „Odejdi ode mě, satane! Nemyslíš na Boží věci, ale na lidské.“

(Lukáš22:37) Říkám vám, že se na mně musí naplnit ještě toto Písmo: ‚Byl započten mezi zločince.‘ Naplňuje se totiž, co je o mně psáno.“ 

4) Myšlení mnoha srdcí vychází najevo:

Tak jak to bylo osmého dne po Ježíškově narození prorokováno:

(Lukáš2:34-36) 34Simeon jim požehnal a Marii, jeho matce, řekl: „Hle, on je určen k pádu i k pozdvižení mnohých v Izraeli. Stane se znamením, jež bude odmítáno 35(a tvou vlastní duši pronikne meč), aby vyšlo najevo myšlení mnoha srdcí.“ 36Byla tam také prorokyně Anna, dcera Fanuelova z pokolení Ašer. Byla ve velmi pokročilém věku. 

Tak to lze pozorovat z reakcí lidí:

(Matouš27:15-23) 15Prokurátor měl ve zvyku propouštět o svátcích na přání lidu jednoho vězně. 16Tehdy tam měli významného vězně jménem Barabáš. 17Když se sešly zástupy, Pilát se jich zeptal: „Koho chcete, abych vám propustil? Barabáše, nebo Ježíše zvaného Mesiáš?“ 18(Věděl totiž, že mu ho vydali z pouhé zášti.)
19Zatímco Pilát předsedal soudu, jeho žena mu poslala vzkaz: „Neměj nic do činění s tím spravedlivým! Dnes jsem kvůli němu měla hrozné sny.“
20Vrchní kněží a starší ale navedli dav, aby si vyžádali Barabáše, a Ježíše aby nechali zemřít.
21Prokurátor se jich zeptal: „Kterého z těch dvou vám mám propustit?“
„Barabáše!“ zvolali.
22″A co mám udělat s Ježíšem zvaným Mesiáš?“ ptal se Pilát.
„Ukřižovat!“ zvolali všichni.
23″Co udělal zlého?“ ptal se dál.
Oni však křičeli ještě víc: „Ukřižovat!“

5) Oproti lidem vynikla ohromující láska a spravedlnost ukřižovaného židovského Krále:

(Lukáš23:31-37) 31K popravě s ním vedli ještě další dva muže, zločince. 32Když přišli na místo zvané Lebka, ukřižovali ho tam, i ty zločince – jednoho po pravici a druhého po levici. 33Ježíš tehdy řekl: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co dělají!“ Vojáci zatím losovali o jeho šaty.
34Lid stál a díval se. Kromě jiných se mu vysmívali také vůdcové: „Jiné zachránil, tak ať zachrání sám sebe, když je to Mesiáš, ten Boží Vyvolený!“
35Vojáci se mu posmívali také. Přistupovali, nabízeli mu ocet 36a říkali: „Zachraň se, jestli jsi židovský král!“ 37Visel nad ním totiž nápis:
TOTO JE JEŽÍŠ, ŽIDOVSKÝ KRÁL. 

Srdce učedníků pláče nad Pánem, ale Pán Ježíš jim říká, ať pláčou raději sami nad sebou:

(Lukáš23:26-30) 26Šlo za ním veliké množství lidu i mnoho žen, které nad ním plakaly a naříkaly. 27Ježíš se k nim obrátil: „Dcery jeruzalémské, neplačte nade mnou, ale nad sebou a nad svými dětmi. 28Hle, přicházejí dny, kdy lidé řeknou: ‚Blaze neplodným, jejichž lůna nerodila a jejichž prsy nekojily!‘
29Tehdy řeknou horám: ‚Padněte na nás,‘
a kopcům: ‚Skryjte nás!‘ 30Když se toto děje se zeleným stromem, co se stane se suchým?“ 

6) Boží vůle byla ranit jej:

Podle proroctví:

(Izajáš53:10) 10Hospodinovou vůlí však bylo trýznit jej,
ranit jej trápením:
Za vinu když sám sebe obětuje,
uvidí potomstvo, bude dlouho živ
a Hospodinova vůle skrze něj
se zdárně naplní.

Podle svědectví:

(Lukáš22:41-44) 41Sám se vzdálil, co by kamenem dohodil, padl na kolena a modlil se: 42„Otče, pokud chceš, odejmi ode mě tento kalich. Ať se však nestane má vůle, ale tvá!“ 43Tehdy se mu ukázal anděl z nebe a posiloval ho. 44Ve smrtelném zápasu se tedy modlil ještě vroucněji a jeho pot stékal na zem jako krůpěje krve. 

(Jan7:14-18) 14Asi v polovině svátku Ježíš vešel do chrámu a začal učit. 15Židé jen žasli: „Jak to, že zná Písma, když se neučil?“ 16Ježíš jim odpověděl:„Mé učení není mé, ale Toho, který mě poslal. 17Bude-li někdo chtít konat jeho vůli, pozná, je-li to učení z Boha, nebo zda mluvím sám od sebe. 

(Jan10:17-18) 17Otec mě miluje, protože pokládám svůj život, abych ho zase přijal. 18Nikdo mi ho nebere, sám ho pokládám. Mám moc ho položit a mám moc ho zase přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce.“ 

7) Pán Ježíš jako lidmi zohavený a zavržený Král, vzal na sebe trest za naše hříchy! 

Podle proroctví:

(Izajáš52:13-15) Hle, můj služebník uspěje;
povstane, zvedne se, vyvýšen bude velice!
14Jako se nad ním mnozí zděsili,
(že nelidsky byl napohled zohaven –
už ani člověku nebyl podoben),
15tak mnohé národy zase ohromí:
I králové kvůli němu oněmí,
až spatří nevýslovné,
až neslýchané pochopí.

(Izajáš53:3-5) 3Opovržený a opuštěný lidmi,
muž utrpení a znalý bolestí,
jako ten, před kterým tvář si zakrývají,
opovržený –
proč bychom si ho všímali?
4Bolesti, jež nesl, však byly naše,
naše utrpení vzal na sebe!
My jsme se ale domnívali,
že je od Boha trestán, bit a pokořen.
5On však byl proboden naším proviněním,
našimi vinami trýzněn byl;
pro naše blaho snášel potrestání –
byli jsme uzdraveni jeho ranami!
6My všichni jsme jako ovce zabloudili,
každý se na svou cestu obrátil,
Hospodin ale uvalil na něj
provinění nás všech.

Podle svědectví:

(Matouš26-28) 26Když jedli, Ježíš vzal chléb, požehnal, lámal a dal učedníkům se slovy: „Vezměte a jezte; toto je mé tělo.“ 27Potom vzal kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: „Pijte z něj všichni; 28toto je má krev nové smlouvy, která se prolévá za mnohé na odpuštění hříchů.

Z dopisů církvím:

(1.Petrova2:24-25) 24On sám na svém těle vzal naše hříchy na kříž, abychom zemřeli hříchům a ožili spravedlnosti. Jeho rány vás uzdravily! 25Byli jste přece jako bloudící ovce, ale teď jste se vrátili k Pastýři a Strážci svých duší. 

(Koloským1:22-23) 22Ve svém lidském těle podstoupil smrt, aby vás před sebou postavil svaté, bez poskvrny a úhony – 23pokud ovšem zůstáváte pevně ukotveni ve víře a neuchylujete se od naděje evangelia, jež jste slyšeli, jež bylo vyhlášeno všemu stvoření pod nebem a jehož jsem se já Pavel stal služebníkem. 

(2.Korintským6:17-20) 17Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Staré pominulo – hle, je tu nové! 18A to všechno je z Boha, který nás se sebou smířil skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření. 19Bůh v Kristu uzavřel se světem mír! Přestal lidem počítat viny a zprávu o tom smíření svěřil nám. 20Proto tedy jako Kristovi velvyslanci prosíme na místě Kristově, jako by skrze nás žádal Bůh: Smiřte se s Bohem. 21On toho, který byl bez hříchu, učinil hříchem kvůli nám, abychom se my v něm stali Boží spravedlností. 

(Titus2:14) On dal sám sebe za nás, aby nás vykoupil z veškeré nepravosti a očistil si pro sebe zvláštní lid, horlivý konat dobro.

8) Pán Ježíš se ale nikam nevytratil – byl vzkříšen!

Podle proroctví:

(Izajáš 53:11-12) 11Po svém utrpení však světlo uvidí
a bude nasycen.
Můj spravedlivý služebník mnohé ospravedlní;
jejich viny vezme na sebe.
12A proto mu dávám podíl s mnohými,
aby se s nesčíslnými dělil o kořist,
protože sám sebe vydal smrti
a počítal se mezi viníky.
On to byl, kdo nesl hřích mnohých
a za viníky se postavil. 

Podle svědectví:

(Marek14:58-62) 58″Slyšeli jsme ho říci: ‚Zbořím tento chrám udělaný rukama a za tři dny postavím jiný, neudělaný rukama.'“ 59Ale ani tak se jejich svědectví neshodovala.
60Nato se přede všemi postavil velekněz a tázal se Ježíše: „Nic neodpovíš na jejich svědectví?“
61On ale mlčel a nic neodpovídal. Nakonec se ho velekněz zeptal: „Jsi Mesiáš, Syn Požehnaného?“ 62″Jsem,“ řekl Ježíš. „A vy uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet s nebeskými oblaky.“ 

(Matouš17:21-22)21Ještě když se zdržovali v Galileji, Ježíš jim řekl: „Syn člověka bude vydán do lidských rukou. 22Zabijí ho, ale třetího dne bude vzkříšen.“ Učedníci z toho byli zdrceni. 

(Lukáš24-2-9)2Našly však kámen odvalený od hrobu, 3a když vešly dovnitř, nenašly tělo Pána Ježíše. 4Nevěděly, co si o tom myslet, když vtom před nimi stanuli dva muži v zářícím rouchu. 5Vylekané ženy sklonily tváře k zemi, ale oni jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? 6Není tu, vstal! Vzpomeňte si, jak vám ještě v Galileji říkal: 7’Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí a být ukřižován, ale třetího dne vstane z mrtvých.‚“
8Tehdy si vzpomněly na jeho slova,9a když se vrátily od hrobu, vyprávěly to všechno jedenácti učedníkům i všem ostatním.

(Skutky3:14-15) Svatého a spravedlivého jste zavrhli a místo něj jste si vyžádali vraha. 15Dárce života jste zabili, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých a my jsme toho svědky.

9) Byla mu dána veškerá vláda na nebi i na zemi

Podle proroctví:

(Daniel 7:13-14) 13Potom to noční vidění pokračovalo: Hle, přichází s nebeskými oblaky synu člověka podobný. Před Odvěkého předstoupil, před jeho tvář ho přivedli. 14Byla mu dána vláda, sláva i království, aby jej ctili všichni lidé, národy i jazyky. Jeho vláda je věčná – nikdy neskončí, jeho království se nezhroutí!

(Izajáš40:11) 10Hle, Panovník Hospodin v moci přichází
a jeho paže bude vládnout s ním.
Hle, jeho odplata jde s ním,
jeho odměna ho předchází. 11Jako pastýř bude své stádo pást, shromáždí do náručí beránky, bude je nosit na rukách, zvolna povede březí ovečky.

Ježíš řekl: (Jan10:11) 11Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř za ovce pokládá svůj život.

Podle svědectví:

(Matouš 28:16-20) 16Jedenáct učedníků pak odešlo do Galileje na horu, kterou jim Ježíš určil. 17A když ho spatřili, klaněli se mu, i když někteří pochybovali.

18Ježíš k nim přistoupil a řekl: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.  19Proto jděte. Získávejte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého 20a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa.“

Z dopisu křesťanům:

(Efezským1:20-23) Tuto moc dokázal na Kristu, když ho vzkřísil z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích, 21vysoko nad každou vládu, mocnost, moc a panství i nad každé jméno, které se vyslovuje, ať už v tomto věku nebo v budoucím. 22Bůh „poddal všechno pod jeho nohy“ a jako hlavu všeho jej dal církvi, 23která je jeho tělem, totiž plností Toho, který naplňuje všechno ve všech. 

A nakonec ta Boží moc je v tom, že

(Římanům10:9-13)Vyznáš-li svými ústy, že Ježíš je Pán, a uvěříš-li v srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. 10Víra v srdci vede ke spravedlnosti, vyznání ústy pak vede ke spáse. 11Vždyť Písmo říká: „Kdokoli v něj věří, se jistě nezklame.“ 12Mezi Židem a Řekem tedy není rozdíl: všichni mají téhož Pána, štědrého ke všem, kdo ho vzývají. 13Vždyť „Každý, kdo vzývá Hospodinovo jméno, bude zachráněn.“