Čas čtení: 9 minut

Námitka: Ježíš řekl, že Otec je větší.
Touto námitkou argumentují také ti, kteří popírají Božství Pána Ježíše. Říkají, protože Ježíš řekl: „Můj Otec je větší než já“, tak proto nemůže být Bohem.

Toto řekl, Pán Ježíš ve čtrnácté kapitole Janova evangelia, a tak si ji projdeme celou, abychom se podívali na tyto slova v širším kontextu a podívali se tak na to, jestli tato námitka je oprávněná, či nikoliv.

K onomu verši z konce čtrnácté kapitoly Janova evangelia se podíváme nyní i nakonec až si projdeme tu kapitolu celou.

(Jan14:28)28Slyšeli jste mě říci: ‚Odcházím a zase k vám přijdu.‘ Kdybyste mě milovali, byli byste rádi, že jdu k Otci, neboť můj Otec je větší než já. 

Přičemž hned na začátku si můžeme říct, že když se někdy řekne, že je něco nebo někdo větší nemusí to vždy znamenat, že je větší ve všech směrech. Jako příklad, můj šéf je větší než já v autoritě, kterou má nade mnou, ale jako stvoření je stejně jako já člověk a v tomto ohledu jsme si rovni. A takto i Ježíš je ve své autoritě a slávě jako člověk před Bohem na chvíli umenšen, ale ve své Boží podstatě zůstává Bohem, ačkoliv na sebe vzal lidské tělo a tímto se vlastně umenšil.  Skrz na skrz celou čtrnáctou kapitolou můžeme vidět výroky ukazující na Božství až se nakonec dostaneme k tomu verši, který je používán jako námitka proti Božství Krista.  Pojďme od prvního verše:

(Jan14:1-5) 1″Nermuťte se v srdcích. Věříte v Boha, věřte i ve mne. 2V domě mého Otce je mnoho pokojů. Kdyby to tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. 3Až odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. 4Víte, kam jdu, a cestu znáte.“ 5″Pane, nevíme, kam jdeš,“ přerušil ho Tomáš. „A jak můžeme znát cestu?“ 

Tak už na začátku čtrnácté kapitoly Janova evangelia, Pán vyzývá, abychom věřili i v něj. (A zde to není jediné místo, kde vzýval své následovníky i ne-následovníky aby v něj věřili, ale také v Jan12:36,44 Jan10:38, Jan6:40 a další.) Tedy tak jako věříme Bohu, máme věřit i Pánu Ježíši Kristu. 

A co říká Pán dál? V koho, že to máme věřit?

(Jan14:6-11) 6″Já jsem ta cesta, pravda a život,“ odpověděl Ježíš. „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. 7Kdybyste mě znali, znali byste i mého Otce. Od nynějška už ho znáte a viděli jste ho!“8″Pane,“ řekl mu Filip, „stačí, když nám ukážeš Otce.“ 9″Filipe,“ odvětil Ježíš, „tak dlouho jsem s vámi a nepoznal jsi mě? Kdo viděl mě, viděl Otce. Jak můžeš říkat: ‚Ukaž nám Otce‘? 10Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec ve mně? Slova, která vám říkám, neříkám sám od sebe. To Otec, který ve mně přebývá, on působí ty skutky. 11Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně, už jen kvůli těm skutkům věřte. 

Co říkáte na slova Pána? Říká kdo viděl jej, viděl Otce, říká že slova která mluví, nemluví sám od sebe, ale Otec v něm tak působí. Nazývá se pravdou ve světě plném lhářů. Nazývá se životem ve světě kde vládne smrt. Nazývá se jedinou cestou k Bohu ve světě, který nabízí spousty cest. Úžasná slova, ale je to zajímavé vidět také, jak bylo zatěžko věřit dokonce i Ježíšovým učedníkům, kteří byli s ním tak dlouho a viděli tolik skutků a zázraků.

V návaznosti:

(Jan14:12-14) 12Amen, amen, říkám vám: Kdo věří ve mne, bude dělat skutky, které dělám já. A bude dělat ještě větší skutky, neboť odcházím k Otci. 13O cokoli poprosíte v mém jménu, to udělám, aby byl Otec oslaven v Synu. 14Když mě budete o něco prosit v mém jménu, já to udělám.“ 

Zde další verše, které předcházejí verš 14:28. A co zde Pán Ježíš říká? Kdo v něj věří bude dělat ještě větší skutky než on, protože odchází k Otci. A cokoliv poprosíme ve jménu Ježíše Krista, on to udělá. Kdo říká, že to udělá? Pán Ježíš Kristus, řekl že bude odpovídat na naše modlitby. To znamená, že když bude tam kde je Otec, bude moci být všemohoucí, všudypřítomný a vševědoucí v celé své plnosti, tak jako může být jen Bůh. Jinými slovy, aby Pán Ježíš mohl odpovídat na naše modlitby, musí je slyšet. A aby slyšel modlitby všech a odpovídal na ně, musí mít božské atributy jako jsou všudypřítomnost, všemohoucnost a vševědoucnost.

Ještě pokračování:

(Jan14:15-20) 15″Jestliže mě milujete, zachovávejte má přikázání. 16Já pak požádám Otce a dá vám jiného Utěšitele, aby s vámi zůstal navěky, 17totiž Ducha pravdy, jehož svět nemůže přijmout, neboť ho nevidí a nezná. Vy ho však znáte, neboť žije u vás a bude ve vás. 18Nenechám vás jako sirotky, přijdu k vám. 19Ještě kratičko a svět mě neuvidí, ale vy mě uvidíte. Protože já žiji, budete žít i vy. 20V ten den poznáte, že já jsem ve svém Otci a vy ve mně a já ve vás.

Co je v tomto textu klíčové, je to že Pán Ježíš říká, že požádá Otce, aby nám dal Utěšitele, totiž Ducha pravdy, a zjevně se zde ztotožňuje s tímto Duchem. Pán řekl: „žije u vás a bude ve vás“ a krátce na to znovu opakuje: „V ten den poznáte, že já jsem ve svém Otci a vy ve mě a já ve vás.“  Pokud rozpoznáváme, že je v nás Duch svatý  znamená to, že je v nás Ježíš Kristus. A proto věříme, že kdo je v Kristu je nové stvoření. (2.Kor5:17)

Následuje:

(Jan14:21) 21Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A kdo mě miluje, bude milován mým Otcem a já ho budu milovat a dám se mu poznat.“

Pán Ježíš řekl, že se dá poznat těm kdo jej milují. Zde pokud  se bavíme o Božství, musí být zdůrazněno, že je to Pán Ježíš, kdo se dává poznat na základě toho, co řekl. Pán se dává poznat těm, kdo jej milují. A kdo jiný se může takto dávat poznat než samotný Bůh? Pán Ježíš musí mít božské atributy, aby se nám jako pravý Bůh dal poznat. 

Pokračují verše:

(Jan14:22-25)22Juda (ne ten Iškariotský) mu řekl: „Pane, proč se chceš dát poznat nám, a ne světu?“ 23Ježíš mu odpověděl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo; můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a zůstaneme u něj. 24Kdo mě nemiluje, nezachová moje slova. A slovo, které slyšíte, není mé, ale Toho, který mě poslal, Otcovo. 25To vše jsem vám říkal, dokud jsem žil u vás.

V tomto úseku po Judově otázce, Pán shrnuje co říkal, dokud žil u svých(v.25) Znovu byla zopakována důležitá pravda, a to že slovo které mluví, a které slyšíme je toho který Pána Ježíše poslal, Otce. Takže je znovu vidět, že Otec k nám mluví skrze Pána Ježíše Krista.

(Jan14:26-27) 26Avšak Utěšitel, ten Duch svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl. 27Odkazuji vám pokoj, svůj pokoj vám dávám; já dávám jinak, než jak dává svět. Nermuťte se v srdcích a nemějte strach.

Zde je vidět, další důležitá věc, a to že Pán Ježíš nám odkazuje pokoj, to znamená že nám dává duchovní pokoj. Kdo jiný než Bůh by byl schopen něčeho takového? Samozřejmě, že žádný z ledajakých proroků  by nám nedokázal zajistit pokoj na duši, protože by musel mít Božské vlastnosti, ale vzpomeňme si na proroctví které vyslovil Izajáš ve verši 9:5 „To dítě které se narodí bude nazýváno: Podivuhodný rádce, Otec věčnosti, Kníže pokoje, Mocný Bůh.“

Nyní se dostáváme k verši:

(Jan14:28)28Slyšeli jste mě říci: ‚Odcházím a zase k vám přijdu.‘ Kdybyste mě milovali, byli byste rádi, že jdu k Otci, neboť můj Otec je větší než já. 

Potom co bylo řečeno toliko o Boží podstatě Ježíše Krista, o jeho Božích vlastnostech na které ukazoval, jistě nás to musí vést také k otázce na začátku a rovnou i k odpovědi na to, v jakém způsobu je Otec větší. Otec je větší v autoritě, ale ne v Boží podstatě. Pán Ježíš dokázal, že je stejné podstaty jako Otec a to nejen zde v této kapitole.

Další texty, které nám pomohou porozumět: 

(Jan16:25-31)25Dosud jsem k vám mluvil obrazně. Přichází chvíle, kdy k vám už nebudu o Otci mluvit obrazně, ale otevřeně. 26V ten den budete prosit v mém jménu a neříkám, že budu prosit Otce za vás. 27Sám Otec vás totiž miluje, protože jste milovali mě a uvěřili jste, že jsem vyšel od Boha. 28Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět. Teď zase opouštím svět a jdu k Otci.“ 29Jeho učedníci mu řekli: „Hle, teď už nemluvíš obrazně, ale otevřeně! 30Teď víme, že víš všechno a není třeba, aby se tě někdo vyptával. Teď věříme, že jsi vyšel od Boha.“ 31″Teď věříte?“ opáčil Ježíš.

Otec je větší, protože Pán Ježíš z Otce vyšel a stal se člověkem, vzal na sebe tělo. Důležité je, že Pán Ježíš z Otce vyšel a proto je stejné podstaty jako Otec, a ve své podstatě je Otci roven, není jako stvoření andělé nebo jako lidé kteří jsou stvořeni z prachu země (Gen2:7). Na jiných místech Písma také čteme, že je jednorozený Syn, což je od řeckého slovíčka, které v doslovném významu znamená jedinečný svého druhu.

A výborný text promlouvající do otázky, co znamená že Otec je větší než Syn člověka najdeme také v listu Filipským: 

(Filipským2:6-11) 6Ačkoli sdílel Boží podstatu, na své rovnosti s ním netrval.
7Místo toho se vzdal sám sebe: přijal podstatu služebníka, vzal na sebe lidskou podobu. 8Ocitl se v těle jako člověk, ponížil se a byl poslušný, a to až k smrti – k smrti na kříži!  9Proto jej Bůh povýšil nade všechno, jméno nad každé jméno mu daroval, 10aby před jménem Ježíš kleklo každé koleno na nebi, na zemi i pod zemí 11a každý jazyk aby ke slávě Boha Otce vyznal, že Ježíš Kristus je Pán.

Tak, jak je vidět, Pán Ježíš sdílel Boží podstatu, ale nelpěl na své rovnosti. To znamená, když byl před tím než Ježíš přišel na zem roven Bohu, tak poté co přišel na zem byl menší než Otec. Tak právě proto, že Pán na sebe vzal tělo, ale před tím sdílel Boží podstatu, byl roven Bohu, tak řekl v těle lidském, že Otec je větší než On. Otec má vetší autoritu z nebe na nebi i na zemi, než Syn člověka, Boží Syn, Pán Ježíš Kristus. Avšak když se Pán Ježíš vrátil k Otci, byl ještě více vyvýšen. Jak řekl Pán potom, co byl vzkříšen: 

(Matouš 28:18) Ježíš k nim přistoupil a řekl: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.

Na závěr, když se ještě vrátíme k onomu verši, všimněme si ještě toho, co probírané téma zastiňuje, a to je láska k Ježíši Kristu. 

(Jan14:28)28Slyšeli jste mě říci: ‚Odcházím a zase k vám přijdu.‘ Kdybyste mě milovali, byli byste rádi, že jdu k Otci, neboť můj Otec je větší než já. 

Milujte Pána Ježíše a on se Vám dá poznat (v.21)