Tomáš Ondris
Hod beránka je Hospodinův svátek, ustanovený ve Starém zákonu. Poprvé je zmíněn v knize Exodus.
Zde se podíváme na některá Boží přikázání k tomuto svátku, z knihy Exodus, která měla být splněna, a následně si ukážeme, jak tyto přikázání naplnil sám Pán Ježíš Kristus v Novém zákoně. Nejdříve však prvních pár veršů ze Starého zákonu z 12. kapitoly Exodus, abychom byli v obraze:
¹Hospodin Mojžíšovi a Áronovi v egyptské zemi řekl: ²„Tento měsíc pro vás bude počátkem měsíců, bude pro vás první mezi měsíci roku.
³Mluvte k celé izraelské obci: Desátého dne tohoto měsíce ať každý otec vezme beránka pro svou rodinu. Každá rodina ať má beránka. ⁴Kdyby byla rodina na beránka moc malá, přibere k sobě nejbližšího souseda. Počítejte s beránkem podle počtu osob a podle toho, kolik kdo sní. ⁵Budete mít beránka bez vady, ročního samce; vezmete jej z ovcí nebo koz. ⁶Budete ho mít u sebe až do čtrnáctého dne tohoto měsíce, kdy ho za soumraku celé shromáždění izraelské obce zabije. ⁷Pak vezmou trochu krve a potřou jí obě veřeje i nadpraží domů, v nichž ho budou jíst.
⁸Tu noc budou jíst maso pečené na ohni a nekvašené chleby; budou je jíst s trpkými bylinami. ⁹Nejezte z něj nic syrového nebo vařeného ve vodě – jen pečené na ohni, s hlavou, nohama i vnitřnostmi. ¹⁰Nic z něho nenecháte do rána. Pokud z něj do rána něco zbude, spálíte to v ohni. ¹¹A takto ho budete jíst: budete mít přepásaná bedra, na nohou obuv a v ruce hůl. Jezte ho chvatně, je totiž Pesach – Minutí Hospodinovo.
¹²V tuto noc projdu egyptskou zemí a pobiji všechny prvorozené v Egyptě – jak lidi, tak dobytek. Tehdy vykonám soud nad všemi egyptskými bohy: Já jsem Hospodin. ¹³Tu krev budete mít na svých domech jako znamení. Až udeřím na egyptskou zem, spatřím tu krev a ušetřím vás. Tak se vám ta zhoubná rána vyhne.
¹⁴Tento den pro vás bude památný. Budete jej slavit jako Hospodinovu slavnost, budete jej slavit ve všech svých pokoleních – to je věčné ustanovení
Pojďme se tedy podívat na několik před-obrazných symbolů, z knihy Exodus, z 12. kapitoly, které ukazují na Pána Ježíše Krista a na jeho dílo spasení. Začneme tím časovým určením svátku a pak přejdeme na další tzv. ukazatele na Krista.
14. dne prvního měsíce
Desátého dne, prvního měsíce k sobě musela vzít každá Izraelská rodina beránka a mít ho u sebe až do 14. dne. Ve Starém zákonu, v knize Exodus bylo přikázáno:
(Exodus 12:6) ⁶Budete ho mít u sebe až do čtrnáctého dne tohoto měsíce, kdy ho za soumraku celé shromáždění izraelské obce zabije.
V Novém zákoně, najdeme v evangeliích několik veršů, ze kterých poznáme, že Ježíš byl ukřižován v ten den, kdy byl Hod beránka. Pojďme se na ně postupně podívat.
(Matouš 26,1-2) ¹Když Ježíš domluvil všechna tato slova, řekl svým učedníkům: ²„Víte, že za dva dny jsou Velikonoce. Tehdy bude Syn člověka zrazen a ukřižován.“
Ježíš zde řekl, že bude ukřižován právě na Velikonoce. V angličtině passover, v řečtině πάσχα (pascha), a tedy je to onen Svátek Hodu beránka. Na tento svátek bezprostředně navazují Svátky nekvašených chlebů. To můžeme číst již v Exodu, jak byl ustanoven Svátek hodu beránka, tak je tam také ustanoven Svátek nekvašených chlebů na 7 dní.
(Exodus 12,17-19)¹⁷Budete zachovávat svátek nekvašených chlebů, neboť právě toho dne jsem vyvedl vaše zástupy z Egypta. Tento den budete zachovávat ve všech svých pokoleních – to je věčné ustanovení. ¹⁸Od večera čtrnáctého dne prvního měsíce až do večera jedenadvacátého dne téhož měsíce budete jíst nekvašené chleby. ¹⁹Po sedm dní se ve vašich domech nenajde kvas.
Nejpravděpodobnější interpretace těchto dnů z kapitoly Exodus 12, je taková, že 1. den Svátků nekvašených chlebů byl v den Svátku Hodu beránka. Tedy Svátek Hodu beránka měl začít 14. dne prvního měsíce za soumraku, a pak podle židovského náboženského kalendáře následoval 15. den po soumraku, tedy po západu slunce. Také zdroje židovské literatury uvádějí, že Izraelité jedli beránky na přelomu 14. a 15. dne. Židé také tyto dvě slavnosti Hod Beránka a Svátky nekvašených chlebů spojují do jedné slavnosti zvané Pesach.
Aby nedošlo k nedorozumění nad dny podle židovského náboženského kalendáře, považuji zde za nutnost ještě říct, že dny podle židovského náboženského kalendáře nezačínají o půl noci, tak jako podle kalendáře, který používáme běžně my. Dny podle židovského náboženského kalendáře začínají tehdy, když zapadne slunce. Proto i židovský šabat, začíná v pátek večer a končí v sobotu večer.
Další verše z dalších evangelií, které nás uvádí do časového rámce ukřižování Pána Ježíše.
(Marek 14,2)¹Bylo to dva dny před Velikonocemi a Svátkem nekvašených chlebů. Vrchní kněží se znalci Písma hledali způsob, jak by se ho lstí zmocnili a zabili ho. ²Říkali si totiž: „O svátcích ne, aby mezi lidmi nevypuklo povstání.“
Tak z tohoto verše, můžeme vidět, jak vrchní kněží plánovali zabít Ježíše, ale chtěli se vyhnout tomu, aby to bylo o svátcích. No, jak uvidíme dále, asi se jim to tak úplně nepodařilo. O několik veršů dále můžeme číst ve stejné kapitole:
(Marek 14,12) ¹²Prvního dne Svátku nekvašených chlebů, kdy se obětuje velikonoční beránek, se ho učedníci zeptali: „Kam ti máme jít připravit k jídlu velikonočního beránka?“
A zde můžeme vidět, že to byl 1. den Svátku nekvašených chlebů, kdy se obětuje velikonoční beránek, to znamená že v tento den byl i onen svátek Hodu beránka. Podobně nám to ukazují i verše z evangelia podle Lukáše.
(Lukáš 22,1-7) ¹Blížil se Svátek nekvašených chlebů, zvaný také Velikonoce. ²Vrchní kněží a znalci Písma hledali způsob, jak ho zabít, ale báli se lidu.
³Tehdy vstoupil satan do Jidáše zvaného Iškariotský, který patřil ke Dvanácti. ⁴Odešel a domluvil se s vrchními kněžími a s veliteli chrámové stráže, jak jim ho zradí. ⁵Ti se zaradovali a dohodli se s ním, že mu dají peníze. ⁶Jidáš souhlasil a začal hledat příležitost, aby jim ho zradil někde mimo zástup.
⁷Tak přišel Den nekvašených chlebů, kdy měl být zabit beránek. ⁸Ježíš poslal Petra a Jana se slovy: „Jděte nám připravit beránka k velikonoční večeři.“
Tady u Lukáše jsme také mohli číst, že Ježíš měl večeři s učedníky prvního dne svátku nekvašených chlebů. Tedy při slavnosti Hodu beránka. Nyní se podíváme na verše z Janova evangelia.
Zde od 13. kapitoly Janova evangelia začínáme číst o dění a promluvách Ježíše od večeře s učedníky. Je rozhodně zajímavé číst promluvy a Ježíšovy pokyny z Janova evangelia, která v synoptických evangeliích nejsou.
Jeden verš z Janova evangelia, který nám může činit potíže s tím, aby byly evangelia v souladu je verš z 19. kapitoly, kde se píše, že Ježíš byl před pilátem v den příprav před svátkem Velikonoc, kolem poledne.
(Jan19,13-14) ¹³Když Pilát uslyšel ta slova, vyvedl Ježíše ven a zasedl k soudu na místě zvaném Dlažba, hebrejsky Gabata. ¹⁴Bylo to v den příprav před svátkem Velikonoc, kolem poledne. „Hle, váš král,“ řekl Pilát Židům.
Dále ve stejné kapitole pak máme záznam o tom, že Ježíš byl uložen do hrobu v den příprav na obzvlášť významnou sobotu.
(Jan19,31)³¹Bylo to v den příprav na obzvlášť významnou sobotu. Židovští představení nechtěli, aby těla zůstala na křížích až do soboty, a tak požádali Piláta, aby odsouzeným nechal zlámat nohy a dal je sejmout z křížů.
(Jan19,42)⁴²A protože byl židovský den příprav, pochovali Ježíše do toho hrobu, neboť byl blízko.
Tyto verše v nás mohou vyvolávat vidinu jakéhosi nesouladu mezi evangelii. Mohlo by se zdát, že Janovo evangelium nám říká, že Ježíš byl ukřižován v den příprav před Velikonocemi, tedy v den před tím, než začali svátky.
Zatímco Matouš, Marek i Lukáš jsou za jedno v tom, že ukřižování Pána Ježíše bylo právě prvního dne svátku nekvašených chlebů a sám Ježíš v Matoušově evangeliu řekl, že bude ukřižován na Velikonoce, tedy na Hod beránka.
Pokud jde o den příprav zmíněný v Janově evangeliu, tak v jednom ze synoptických evangelií je den příprav zmíněn. Konkrétně v Lukášově evangeliu.
(Lukáš 23,53-55) ⁵³Sňal je, zavinul do plátna a pochoval ho do vytesané hrobky, do níž ještě nebyl nikdo pochován. ⁵⁴Byl den příprav a blížil se začátek soboty.
⁵⁵Přidaly se k němu i ženy, které s Ježíšem přišly z Galileje. Viděly hrob i to, jak bylo tělo pochováno. ⁵⁶Vrátily se domů a připravily vonné oleje a masti. V sobotu ovšem zachovaly přikázání o odpočinku.
Co jsme zde viděli je to, že den příprav byl v Lukášově evangeliu, před začátkem soboty, a bylo to tehdy kdy byl Ježíš ukřižován. Tedy i podle Lukášova evangelia byl Ježíš ukřižován v den příprav, a přesto jsme také mohli číst v Lukášově evangeliu, že prvního dne Svátku nekvašených chlebů měl Pán Ježíš s učedníky velikonočního beránka. Je tedy pravděpodobné, že ten den příprav v Janově evangeliu byl prostě prvním dnem Svátku nekvašených chlebů před každotýdenním sabatem.
Interpretace těchto textů a významu, toho co byl den příprav v Janově evangeliu se mohou různit, avšak vždy je dobré, přiklonit se k interpretaci, která harmonizuje evangelia, zvlášť pokud jde o základní fakta.
Zkrátka pokud sám Pán Ježíš řekl, že bude ukřižován na velikonoční svátky, nemělo by tomu být jinak, ani podle Janova evangelia.
Beránek bez vady
Beránek musel být bez vady, roční samec, ve Starém zákonu v knize Exodus bylo přikázáno:
„(Exodus12:5) Budete mít beránka bez vady, ročního samce; vezmete jej z ovcí nebo koz.“
Také Pán Ježíš byl jako beránek bez vady, byl naprosto bez hříchu. O tom, že byl Pán Ježíš bez hříchu vydávají svědectví mnohé novozákonní pasáže.
(1.Petrova1,18-21) ¹⁸Víte přece, čím jste byli vykoupeni ze svého marného životního způsobu, zděděného po předcích – nebylo to pomíjivými věcmi, stříbrem ani zlatem, ¹⁹ale vzácnou krví Kristovou! Ten byl jako beránek bez vady a poskvrny ²⁰předem vybrán už před stvořením světa, ale teď na konci časů byl zjeven kvůli vám. ²¹Díky němu věříte v Boha, který ho vzkřísil z mrtvých a oslavil jej, aby tak vaše víra a naděje směřovala k Bohu.
(Židům 4,15) ¹⁵Nemáme ovšem velekněze neschopného cítit s našimi slabostmi, ale takového, který byl v každém ohledu zkoušen jako my, avšak zůstal bez hříchu.
Když Petr chtěl v jeho dopise ukázat, že Pán Ježíš byl bez hříchu, tak citoval proroctví ze Starého zákonu z 53. kapitoly Izajáše, (1.Petr2:22, Iz53:9).
(Izajáš 53,9) ⁹Ač měl být pohřben se zločinci, octl se v hrobě s boháčem; nikdy se totiž nedopustil křivdy a v ústech neměl žádnou lest.
(1.Petrova2,22)²²„On se nikdy nedopustil hříchu a v ústech neměl žádnou lest.“
Jan křtitel ukázal na Pána Ježíše Krista, jako na Beránka Božího, který snímá hříchy světa.
(Jan 1,29) ²⁹Druhého dne Jan uviděl Ježíše, jak přichází k němu, a řekl: „Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa!
Také apoštol Pavel vydal svědectví o Kristu, jakožto o velikonočním Beránku.
(1.Korintským5:7) Zbavte se starého kvasu, abyste byli novým, nekvašeným těstem. Vždyť Kristus, náš velikonoční Beránek, byl již obětován!
Dokonce Pilát, měl za to, že Ježíš je nevinný.
(Lukáš 23,4) ⁴Nato Pilát řekl vrchním kněžím a zástupům: „Podle mě je ten člověk nevinný.“
(Jan 19,4) ⁴Pilát pak znovu vyšel ven. „Hle, vedu ho ven k vám,“ řekl jim. „Vězte, že podle mě je nevinný.“
Krev beránka
Krví beránka museli Izraelité potřít veřeje a nadpraží svých domů.
(Exodus12,7) ⁷Pak vezmou trochu krve a potřou jí obě veřeje i nadpraží domů, v nichž ho budou jíst.
Tu krev měli mít na svých domech jako znamení pro Boha, aby je ušetřil zhoubné ráně.
(Ex12:13)Tu krev budete mít na svých domech jako znamení. Až udeřím na egyptskou zem, spatřím tu krev a ušetřím vás. Tak se vám ta zhoubná rána vyhne.
Tak jako byli Izraelité ušetřeni před zhoubnou ránou, díky krvi zabitého beránka, kterého jedli, tak jsme také my, kteří věříme v ukřižovaného Pána Ježíše Krista, ušetřeni před přicházejícím Božím hněvem a věčným odsouzením, díky krvi Božího Beránka. Tuto skutečnost můžeme vidět zapsanou v Novém zákoně, například v listu Římanům:
(Římanům5,9-11) ⁹Jsme-li teď jeho krví ospravedlněni, čím spíše jím budeme zachráněni před Božím hněvem! ¹⁰Jestliže jsme ještě jako nepřátelé byli s Bohem smířeni smrtí jeho Syna, čím spíše nás, již smířené, zachrání jeho život! ¹¹A nejen to; chlubíme se samotným Bohem díky našemu Pánu, Ježíši Kristu, který nás s ním usmířil.
Pán Ježíš také řekl:
(Jan5:23) Amen, amen, říkám vám: Kdo slyší mé slovo a věří Tomu, který mě poslal, má věčný život a nepřijde na soud, ale již přešel ze smrti do života.
Věčné ustanovení
Svátek Hodu Beránka byl Bohem ustanoven jako věčné ustanovení pro všechna pokolení.
(Exodus 12,14) ¹⁴Tento den pro vás bude památný. Budete jej slavit jako Hospodinovu slavnost, budete jej slavit ve všech svých pokoleních – to je věčné ustanovení.
Napříč Starým zákonem můžeme číst jak Izraelský národ, v těchto přikázáních selhal. Hned ve 32. kapitole knihy Exodus, čteme jak si na Hospodinovu slavnost Izraelci odlili zlaté tele a tomu se klaněli a vzdávali úctu za to že je vyvedlo z Egypta a Bůh se samozřejmě na ně za to hněval.
Zatímco tedy Izraelci neplnili a nenaplnili toto věčné ustanovení, Pán Ježíš toto věčné ustanovení pro všechna pokolení naplnil a to tak, že dal v oběť sám sebe skrze věčného Ducha. Písmo nám také zjevuje věčný charakter Pána Ježíše, a tak bychom klidně mohli říct, že byl obětován věčný Bůh pro spasení lidí ze všech pokolení, jak čteme v poslední knize Nového zákonu,
(Zjevení7:9-10) A hle, potom jsem spatřil veliký zástup, který by nikdo nemohl sečíst, ze všech národů a pokolení a lidí i jazyků, jak stojí před trůnem a před Beránkem, oblečeni do bílých rouch. V rukou měli palmové ratolesti 10a hlasitě volali: „Spasení náleží našemu Bohu, jenž sedí na trůnu, a Beránkovi!“.
Spasení lidí ze všech pokolení náleží Bohu a Beránkovi, a tak Pán Ježíš naplnil věčná ustanovení.
Beránka nesmí jíst neobřezanec
Beránka mezi Izraelským lidem nesměl jíst žádný neobřezanec.
(Exodus12,48)⁴⁸Kdyby chtěl Hospodinův Hod beránka slavit přistěhovalec žijící u tebe, ať je u něj obřezán každý mužského pohlaví. Potom může přistoupit, aby jej slavil, a bude brán jako domácí. Žádný neobřezanec ho však jíst nesmí.
Nový zákon nám vysvětluje, že pravá obřízka není ta tělesná, ale ta která je udělaná Duchem.
(Římanům2,29) ²⁹Skutečným Židem je ten, kdo je jím v nitru a má srdce obřezané Duchem, ne literou. Takový dojde chvály, nikoli od lidí, ale od Boha.
(Filipským3,3)Obřízku v pravém smyslu máme totiž my, kdo sloužíme Bohu duchem, chlubíme se Kristem Ježíšem a nespoléháme na tělo.
A tak ani dnes nemá účast na Kristově těle nikdo jehož srdce není obřezáno Duchem Svatým.
Také Pán Ježíš řekl Nikodémovi, že kdo se nenarodil z Ducha Svátého, nemůže spatřit Boží království.
(Jan3,3) ³Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, říkám ti: Pokud se někdo nenarodí znovu, nemůže spatřit Boží království.“
Ani kost nebude zlomena
Izraelcům bylo tehdy přikázáno, že beránkovi nesmí být zlomena jediná kost.
(Exodus 12,46-47) ⁴⁶Musí být sněden v jednom domě – nic z jeho masa nevyneseš z domu ven. Nezlámete v něm jedinou kost. ⁴⁷Tak to bude činit celá izraelská obec.
Evangelista Jan zaznamenal, že ani Pánu Ježíši nebyla zlomena žádná kost, ale byl probodnut kopím.
(Jan19:36-37)Toto se stalo, aby se naplnilo Písmo: „Nezlámou mu jedinou kost.“ 37A jiné místo v Písmu říká: „Uvidí, koho probodli.“
Památeční svátek záchrany
Slavnost Pesach byla ustanovena jako památeční slavnost pro Izraelce, na připomínku toho, že byli ušetřeni před Božím soudem, Bůh udeřil na Egypt, ale Izraelské rodiny, které měli na svých domech krev beránka, zachránil.
(Exodus12,26-27) ²⁶Až se vás vaši synové zeptají: ‚Co pro vás tento obřad znamená?‘ ²⁷odpovíte: ‚ Pesach je oběť beránka Hospodinu, který v Egyptě ušetřil domy Izraelitů. Udeřil na Egypt, ale naše rodiny zachránil.‘“
Křesťané jsou ušetřeni Božího hněvu, díky krvi Pána Ježíše. A mají pamatovat na to, že Pán Ježíš Kristus zemřel za naše hříchy, prolil svoji krev, a také pamatujeme na to, že Pán Ježíš znovu přijde.
(Římanům5,9) Jsme-li teď jeho krví ospravedlněni, čím spíše jím budeme zachráněni před Božím hněvem.
(1.Tesalonickým1,10) ¹⁰a očekávali z nebe jeho Syna, jehož vzkřísil z mrtvých – Ježíše, našeho Vysvoboditele od nadcházejícího hněvu.
Když jsme zachránění před Božím hněvem neznamená to, že jsme však zachránění před tělesnou smrtí, tak jako byly Izraelité, ale nyní jsme krví Pána Ježíše zachráněni před smrtí, které kniha Zjevení říká, že je druhá smrt.
(Zj20:6)Požehnaný a svatý, kdo má podíl na prvním vzkříšení. Nad těmi ta druhá smrt nemá moc, ale budou kněžími Boha a Krista a budou s ním kralovat tisíc let.
Druhá smrt je v knize Zjevení popsána jako uvržení do ohnivého jezera.
(Zj20:14) Smrt i Záhrobí byly uvrženy do ohnivého jezera – to je ta druhá smrt.
Před touto smrtí jsme zachráněni krví Beránka Ježíše Krista a na to pamatujeme.
Pán Ježíš řekl, že na něj máme pamatovat, a také dal jeho učedníkům příklad, jak to mají dělat.
(Lukáš 22,17-20)¹⁷Uchopil kalich, vzdal díky a řekl: „Vezměte jej a rozdělte se spolu. ¹⁸Říkám vám, že už neokusím plod vinné révy, dokud nepřijde Boží království.“ ¹⁹Vzal chléb, vzdal díky, lámal a dal jim ho se slovy: „To je mé tělo, které se dává za vás. To čiňte na mou památku.“ ²⁰Právě tak vzal po večeři kalich se slovy: „Tento kalich je nová smlouva v mé krvi, která se prolévá za vás.
A apoštol Pavel zvěstuje slova Pána Ježíše, církvi v listu Korintským:
(1.Korintským 11,23-26) ²³Předal jsem vám to, co jsem sám přijal od Pána: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, ²⁴vzdal díky a lámal se slovy: „Toto je mé tělo, které se dává za vás. To čiňte na mou památku.“ ²⁵Právě tak vzal po večeři kalich se slovy: „Tento kalich je nová smlouva v mé krvi. Kdykoli z něj pijete, čiňte to na mou památku.“ ²⁶Kdykoli jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete Pánovu smrt, dokud nepřijde.
