Tomáš Ondris
Hod beránka a nekvašené chleby
Slavnost nekvašených chlebů souvisí se svátkem Hod beránka. V den, kdy měli být zabiti beránci pro slavnost Hod beránka, začala také slavnost nekvašených chlebů. Někdy se tyto slavnosti spojují v jednu, přestože každý z těchto svátků má popsaný svůj význam. Rozdíl je v tom, že Hod beránka byl ustanoven jako jeden sváteční den, ale slavnost nekvašených chlebů jako sedmi denní slavnost. Rozdíl je ale také ve významu. Hodem beránka se připomínala oběť beránka a ušetření od zhoubné rány, která přišla na Egypt, jak ukazují verše:
„(Exodus12:26-27) Až se vás vaši synové zeptají: ‚Co pro vás tento obřad znamená?‘ 27odpovíte: ‚Pesach je oběť beránka Hospodinu, který v Egyptě ušetřil domy Izraelitů. Udeřil na Egypt, ale naše rodiny zachránil.‘ Tehdy lid padl na kolena a klaněl se.“
Nekvašené chleby ale měli připomínat vysvobození, či vyjití z Egypta.
(Exodus 13:3) Mojžíš tedy lidu řekl: „Pamatuj na tento den, v němž jsi vyšel z Egypta, z domu otroctví, neboť Hospodin vás odtud vyvedl silou své ruky. Proto ať se nejí nic kvašeného.
Přikázání, která byla ustanovena ke slavnosti nekvašených chlebů:
- Po sedm dní budete jíst nekvašené chleby a nebudete jíst nic kvašeného. (Ex12:15)
- Kdokoli by mezi prvním a sedmým dnem jedl něco kvašeného, bude vyobcován z Izraele. (Ex12:15)
- Prvního a stejně sedmého dne budete mít svaté shromáždění. (Ex12:16)
- V těch dnech se nesmí dělat žádná práce. (Ex12:16)
Ze svých domů odstraníte kvas
(Ex12,8 Ex12,15 Ex12,18-20; Ex13,3-7; Ex23,15; Ex34:18, Num6:3, 28:7, Dt16:3,8, Ez45:21)
Na několika místech Starého zákonu se opakuje přikázání jíst nekvašené chleby a nejíst nic kvašeného v období, které Bůh ustanovil.
(Exodus12,15a)Po sedm dní budete jíst nekvašené chleby; hned první den odstraníte ze svých domů kvas. Kdokoli by mezi prvním a sedmým dnem jedl něco kvašeného, bude vyobcován z Izraele.
Pán Ježíš nám ukázal, co je to kvas v duchovním a intelektuálním smyslu:
(Matouš16,11-12) Jak to, že nechápete, že jsem nemluvil o chlebu? Varujte se farizejského a saducejského kvasu!“ 12Tehdy pochopili, že jim neřekl, aby se vyvarovali chlebového kvasu, ale farizejského a saducejského učení.
Další klíčové verše odkrývající význam kvasu jsou také v listu do Korintu.
(1.Korintským5,7-8 EP) Odstraňte starý kvas, abyste byli novým těstem, vždyť vám nastal čas nekvašených chlebů, neboť byl obětován náš velikonoční beránek, Kristus. 8Proto slavme Velikonoce ne se starým kvasem, s kvasem zla a špatnosti, ale s nekvašeným chlebem upřímnosti a pravdy.
V těchto verších je kvas symbolem lidské špatnosti a ničemnosti. Kvasem tedy lze rozumět všechno špatné, co vychází z nitra člověka. Na jiných místech Nového zákonu se nachází tyto špatnosti a ničemnosti rozepsané, a jsou to: Smilstvo, nečistota, vášeň, zlé choutky a hlavně chamtivost. Koloským 3:5 přikazuje tyto špatnosti umrtvit. Osmý verš téže kapitoly přikazuje odhodit zuřivost, hněv, zášť, urážky i sprosté řeči. Podobně 1.Petrova2,1 přikazuje odhodit všechnu zlobu, každou lest, pokrytectví, závist i všechno pomlouvání. Všechny tyto a i další špatnosti a ničemnosti Bůh přikazuje odhodit a nebo umrtvovat kvůli tomu, že Pán Ježíš, Beránek Boží byl již kvůli těmto špatnostem obětován. A proto také máme slavit Velikonoce s nekvašeným chlebem upřímnosti a pravdy. A nebo jinak řečeno:
(Efezským4,24) a oblékněte se do nového člověka stvořeného k Božímu obrazu, plného spravedlnosti, svatosti a pravdy.
Podobně přikázání v listu Římanům:
(Římanům13,14) Místo starostí o tělesné touhy se oblečte do Pána Ježíše Krista.
Tyto a podobná přikázání nám jsou dána proto, že Pán Ježíš Beránek Boží byl již obětován. Těmito přikázáními nás Pán Bůh vede k posvěcování. To je totiž Boží vůle pro každého křesťana. Jak je psáno:
(1.Tesalonickým4,3-7) Boží vůle je toto: vaše posvěcení. Vyhýbejte se smilstvu. 4Každý se naučte zacházet se svým tělem v posvěcení a úctě, 5nikoli v žádostivé vášni jako pohané, kteří neznají Boha. 6Nikdo ať v této věci nepřekračuje meze a nepodvádí svého bratra. Jak jsme vám už dříve zdůrazňovali, Pán všechny takové věci přísně trestá. 7Bůh nás totiž nepovolal k nečistotě, ale k posvěcení. 8Kdo to odmítá, neodmítá člověka, ale Boha, který vám dává svého svatého Ducha.
Zbavení se starého kvasu a stávání se novým nekvašených těstem, lze tedy symbolicky chápat jako posvěcováni se.
Ovšem skutečnost plynoucí z Kristova spásného díla je, že Pán Ježíš nás již svou obětí posvětil a také nás neustále posvěcuje. Tohle je psáno v listu Židům:
(Židům 2,11)„Ten, který posvěcuje, i ti, kteří jsou posvěcováni, jsou totiž všichni z jednoho Otce. Proto se nestydí nazývat je svými sourozenci,“
A také,
(Židům10,10) A to je ta vůle, v níž jsme jednou provždy posvěceni skrze obětování těla Ježíše Krista.
Nebo v 17. kapitole Janova evangelia se Pán Ježíš modlil:
„posvěť je pravdou, tvé slovo je pravda“(Jan17:17),
a potom slovy:
Posvěcuji sám sebe za ně, aby i oni byli posvěceni pravdou (Jan17:19).
Je to tedy Pán Ježíš, kdo se za nás posvětil, a kdo nás také neustále posvěcuje pravdou. A tak nás učinil a stále činí novým nekvašeným těstem až do té doby, kdy budeme vzkříšeni. Do toho dne o kterém například psal apoštol Pavel:
(Filipským 1,6) „Jsem si jist, že Ten, který ve vás začal dobré dílo, je dovede až do konce v den Krista Ježíše.“
Tedy Pán Ježíš v nás začal dobré dílo, to znamená začal nás posvěcovat a apoštol Pavel napsal, že si je jistý, že toto dílo Pán Ježíš dovede až do konce do dne Krista Ježíše.
V ten den se potom stane to, co se píše o kousek dál v listu Filipským:
(Filipským 3,21) Ten (Pán Ježíš) promění naše ubohé tělo do podoby jeho slavného těla, a to mocí, kterou je schopen podmanit si vše.
A nakonec, když se k tomu ještě přidá proroctví Sofoniáše:
„(Sofoniáš1,7)Zmlkněte před Panovníkem Hospodinem, neboť je blízko Hospodinův den! Hospodin oběť připravil a pozvané už posvětil.“,
Tak je vidět, že nejen zákon je předobrazem našeho posvěcení, ale také proroctví Starého zákonu ukazovalo na Hospodinův den a na naše posvěcení. Tedy v Novém zákonu na Kristův den. A takto Pán Ježíš naplnil nejen Zákon ale i Proroky.
Vyobcování z Izraele
Druhá polovina patnáctého verše dále říká:
(Ex12,15b) … Kdokoli by mezi prvním a sedmým dnem jedl něco kvašeného, bude vyobcován z Izraele
Pokud kvas symbolizuje špatnosti a ničemnosti, co potom symbolicky znamená, že kdokoliv by jedl něco kvašeného bude vyobcován z Izraele? Možná to znamená, to co píše Pavel v 1. listu korintským v 5. kapitole, z které bylo citováno, abychom se zbavili kvasu, ale hned předtím Pavel psal o člověku, kterého měli vydat Satanu, aby jeho duch byl zachráněn v Pánův den.
(1.Korintským5,5-7) Tehdy dotyčného vydejte satanovi k záhubě těla, aby jeho duch byl spasen v Pánův den. 6Vaše chlubení není namístě. Copak nevíte, že trocha kvasu prokvasí celé těsto? 7Zbavte se starého kvasu, abyste byli novým, nekvašeným těstem. Vždyť Kristus, náš velikonoční Beránek, byl již obětován!
Zde asi není ten pravý prostor pro hlubší rozbor tohoto verše, ale je vidět, že když to apoštol Pavel napsal, tak zřejmě mohl být inspirován verši z 12. kapitoly Exodus, které se týkají slavnosti nekvašených chlebů a zahrnují také varování před vyobcováním pakliže byste chlebový kvas měli.
Oproti tomu v šesté kapitole Janova evangelia hovoří Pán Ježíš o tom, jaký nekvašený chléb potřebujeme jíst:
(Jan6,54-57) Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má věčný život a já ho vzkřísím v poslední den. 55Mé tělo je opravdu pokrm a má krev je opravdu nápoj. 56Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. 57Jako mě poslal živý Otec a já žiji skrze Otce, tak ten, kdo jí mne, bude žít skrze mě.
Pán Ježíš nikdy nezhřešil, vždycky byl bez špatnosti i ničemnosti, proto je naším nekvašeným chlebem a proto se také musíme učit od něj a dávat si pozor na kvas učitelů, kteří nenásledují Kristovo nekvašené učení. A tak ten nekvašený chléb jíme, když věříme, že za nás Pán Ježíš dal své bezhříšné tělo, když se od něj učíme, když posloucháme jeho slovo a jednáme podle něj. Pak to také symbolicky potvrzujeme na Pánovu památku podle přikázání, která od Pána dostali jeho učedníci.
(Lukáš22,19)Vzal chléb, vzdal díky, lámal a dal jim ho se slovy: „To je mé tělo, které se dává za vás. To čiňte na mou památku.“
Vyobcování z Izraele ve Starém zákonu, můžeme v přeneseném významu v Novém zákonu chápat též jako odloučení od Krista. Důvodem je, že Pán Ježíš je ten pravý Izraelita, ten vyvolený Boží služebník, který naplnil zákon, jenž Izraelci nenaplnili. Dokladem toho je například to, co o nich řekl Bůh,
(Ozeáš6,7) Oni však jako Adam smlouvu zrušili, ach, jak mi byli nevěrní!
V kontrastu toho Pán Ježíš řekl,
(Matouš5,17)“Nemyslete si, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit.
A tak ve Starém zákonu jsou k nalezení mnohé příklady neposlušnosti a vzpoury synů Izraele, ale v Novém zákonu nelze najít jediné selhání Pána Ježíše Krista, které by bylo v rozporu se Zákonem.
Že je Pán Ježíš tím pravým Izraelitou, tím Božím vyvoleným služebníkem, lze snadno dokázat z evangelia podle Matouše. Matouš ukazuje na Pána Ježíše jako na Izrael, který naplňuje Zákon již ve druhé kapitole.
(Matouš2,14-15) Ještě tu noc tedy vstal, vzal dítě i jeho matku a odešel do Egypta, kde zůstal až do Herodovy smrti. Tak se naplnilo, co Hospodin promluvil ústy proroka: „Povolal jsem svého Syna z Egypta.“
Matouš citoval slova z knihy proroka Ozeáše: „povolal jsem svého Syna z Egypta“.
(Ozeáš11,1-3) 1Když byl Izrael ještě dítětem, zamiloval jsem si jej; tehdy jsem povolal svého syna z Egypta. 2Čím jsem je ale volal víc, tím více ode mě odcházeli pryč – baalům přinášeli oběti, modly uctívali kadidly. 3Já jsem Efraima učil chodit a nosil jsem je v náručí; oni však uznat nechtěli, že jsem to já, kdo je uzdravil.
Z kontextu textu je patrné, že text se vztahuje na Izraelce, ale Matouš považuje tyto slova také za prorocká a vztahuje je na Pána Ježíše Krista. Jestliže je tedy Pán Ježíš tím Izraelem, tím dokonalým, svatým a spravedlivým služebníkem, potom vyobcování z Izraele by mělo znamenat v Novém zákonu, být v odloučení od Krista. A o takovém odloučení jsou v Novém zákonu zmínky. Například tato slova Pána Ježíše:
(Jan15,6) Jestliže někdo nezůstane ve mně, bude odhozen pryč jako ratolest a uschne. Pak budou posbírány, hozeny na oheň a shoří.
A nebo Pavel spolu s bratry napsali v listu Tesalonickým, že ti kdo neuznávají Boha a nepříjmají evangelium, budou potrestáni v odloučení od Krista.
(2.Tesalonickým1,6-9) Bůh je spravedlivý: těm, kdo vás trápí, bude odplaceno trápením, 7ale vy ztrápení se spolu s námi dočkáte odpočinutí. Pán Ježíš se zjeví z nebe se svými mocnými anděly 8v ohnivém plameni, aby potrestal ty, kdo neuznávají Boha a nepřijímají evangelium našeho Pána Ježíše. 9Jejich trestem bude věčná záhuba v odloučení od Pána a od jeho úžasné moci.
Svaté shromáždění
Prvního a stejně tak sedmého dne budete mít svaté shromáždění. V těch dnech se nesmí dělat žádná práce; smíte pouze připravit, co každý potřebuje k jídlu. (Ex12,16)
1.Den svaté shromáždění
Z evangelií je zjevné, že prvního dne svátku nekvašených chlebů byl Pán Ježíš ukřižován.
(Marek14,12) Prvního dne Svátku nekvašených chlebů, kdy se obětuje velikonoční beránek, se ho učedníci zeptali: „Kam ti máme jít připravit k jídlu velikonočního beránka?“
A tak se učedníci spolu s Pánem Ježíšem shromáždili na 1. den svátku nekvašených chlebů. A ten den také pak byli shromážděni u kříže Pána Ježíše tehdy, když byl ukřižován právě na 1. den svátku nekvašených chlebů.
U kříže pak byly shromážděny celé zástupy:
(Matouš27,17) ¹⁷Když se sešly zástupy, Pilát se jich zeptal: „Koho chcete, abych vám propustil? Barabáše, nebo Ježíše zvaného Mesiáš?“
Také tam byly kolem jdoucí:
(Matouš 27,39) ³⁹Kolemjdoucí mu nadávali, pokyvovali hlavami ⁴⁰a říkali: „Hej, když umíš zbořit chrám a za tři dny ho postavit, zachraň sám sebe! Jestli jsi Boží Syn, slez z kříže!“
Také tam byla Ježíšova rodina a přátelé:
(Matouš 27,55-56) ⁵⁵Zpovzdálí přihlíželo mnoho žen, které Ježíše doprovázely z Galileje a pomáhaly mu. ⁵⁶Mezi nimi také Marie Magdaléna, Marie, matka Jakubova a Josefova, a matka Zebedeových synů.
(Marek 15,40-41) ⁴⁰Byly tam také ženy, které přihlížely zpovzdálí; mezi nimi i Marie Magdaléna a Marie, matka Jozese a Jakuba Menšího, a Salome. ⁴¹Ty ho následovaly a sloužily mu, když byl ještě v Galileji, a spolu s mnoha dalšími s ním přišly do Jeruzaléma.
(Lukáš 23,49) ⁴⁹Všichni jeho přátelé, i ženy, které ho doprovázely z Galileje, stáli opodál a všechno to viděli.
(Jan 19,25) ²⁵U Ježíšova kříže stála i jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdaléna.
A tak se můžeme dočíst, že tu noc po večeři byl Pán Ježíš zadržen a ráno v devět hodin ukřižován. Tedy podle Židovského náboženského kalendáře, v kterém den začíná večerem, byl Pán Ježíš ukřižován ten samí den a u toho byly shromážděny celé zástupy lidí z Izraele včetně Římských vojáků.
Protože podle židovského náboženského kalendáře začíná den za soumraku, tedy západem slunce večer, proto když byl Pán Ježíš zadržen večer a ráno ukřižován, tak Pán Ježíš zemřel na svátek Hodu beránka a zároveň na první den Svátku nekvašených chlebů. Tedy v ten den, kdy se neměla dělat žádná práce a mělo být svaté shromáždění.
Prvního dne svátku nekvašených chlebů vysvobodil Bůh vyvolené Izraelity z Egyptu, kde museli otročit faraonovi, ale vyvolené křesťany Bůh vyrval z ruky Satana, a vysvobodil z otroctví hříchu a smrti. A tak smrt Pána Ježíše přináší vyvoleným vítězství nad smrtí.
(Žid2,14-15) …právě tak se i on stal člověkem, aby svou smrtí zlomil moc toho, který měl moc smrti (to jest ďábla), a osvobodil ty, které strach ze smrti po celý život držel v otroctví.
Touto smrtí Pána Ježíše začíná naše posvěcení již od prvního dne, kdy za nás Pán Ježíš zemřel.
7.Den svaté shromáždění
Sedmý den mělo být rovněž svaté shromáždění a rovněž se nesměla dělat žádná práce. Na co ale ukazuje sedmý den? Evangelia neříkají nic o tom, že by se stalo něco závratného přesně sedm dní od Pánova ukřižování. Víme, že Pán Ježíš vstal třetího dne z hrobu, ale pak se ukazoval učedníkům po 40 dní. Jak je psáno ve Skutcích,
„(Skutky1,3) Těm také po svém umučení mnoha jistými důkazy prokázal, že je živý, když se jim po čtyřicet dní ukazoval a mluvil o Božím království.“
Sedmý den svátku nekvašených chlebů nemůže ukazovat ani na vylití Ducha svatého, to se stalo ve Skutcích na Letnice, a ty jsou ve Starém zákonu označeny jako Slavnost týdnů a to bylo 50 dní od Pánova vzkříšení. Přesto však musíme hledat význam sedmého dne v Božím slově.
V knize Genesis a také na mnoha jiných místech je sedmý den, označen jako den, ve kterém Bůh odpočinul.
(Genesis2:2-3) Sedmého dne Bůh dokončil dílo, na němž pracoval; sedmého dne odpočinul od veškeré práce, kterou dělal. 3Bůh sedmý den požehnal a posvětil jej, neboť v něm Bůh odpočinul od všeho díla, jež vykonal, když tvořil.
Bůh sedmého dne odpočinul od všeho díla, to je psáno v pasáži, která mluví o stvoření. Ale vidíme, že také sedmého dne svátku nekvašených chlebů se nesměla dělat žádná práce.
Abychom lépe porozuměli významu sedmého dne,
podívejme se do listu Židům, do čtvrté kapitoly, jak autor onoho dopisu, chápe sedmý den, ve kterém Bůh odpočinul ode všeho svého díla.
(Židům4:3-5) Do odpočinku tedy vcházíme jen my, kteří jsme uvěřili. On přece řekl:
„Rozhněván jsem tenkrát odpřisáhl: Do mého odpočinku nikdy nevkročí!“
Jeho dílo je ovšem hotové už od stvoření světa. 4Písmo přece na jednom místě mluví o sedmém dni takto: „Sedmého dne Bůh odpočinul ode všech svých skutků,“ a jinde zase: „Do mého odpočinku nikdy nevkročí!“
Autor židům, použil pasáž o sedmém dni z knihy Genesis spolu s Žalmem 95:11 a dokazuje jimi, že dílo spasení je hotové už od stvoření světa.
Zároveň ukazuje na sedmý den, jako na den odpočinku, do kterého vcházíme. A v jedenáctém verši nás vybízí, abychom usilovali do toho odpočinku vejít.
Proto už teď můžeme chápat sedmý den, jako den, ve kterém bude Pán Ježíš, a jako den který bude završením Božího díla spasení, které už je ale hotové od stvoření světa. Bůh předem rozhodnul, kdo do jeho odpočinutí vejde a kdo ne.
V 2. Tesalonickým se píše o příchodu Pána a ten příchod je spojen se shromážděním věřících k oslavě Pána a také s odpočinutím.
(2Tesalonickým 1,7-10) … ale vy ztrápení se spolu s námi dočkáte odpočinutí. Pán Ježíš se zjeví z nebe se svými mocnými anděly 8v ohnivém plameni, aby potrestal ty, kdo neuznávají Boha a nepřijímají evangelium našeho Pána Ježíše. 9Jejich trestem bude věčná záhuba v odloučení od Pána a od jeho úžasné moci. 10V ten den Pán přijde, aby byl oslaven svými svatými a obdivován všemi věřícími – vždyť i vy jste uvěřili našemu svědectví.
Jan křtitel, vydal svědectví o Kristu podobně, když řekl,
(Lukáš 3,17-18) 17Už drží v ruce lopatu, aby pročistil svůj mlat. Pšenici shromáždí do své obilnice, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm.“ 18Takto i mnoha jinými slovy napomínal lid a ohlašoval radostnou zprávu
V těch dnech se nesmí dělat žádná práce
Jestliže tedy vidíme, jak slavnost nekvašených chlebů od prvního až do sedmého dne ukazuje na Boží dílo spasení, pak ještě zbývá říct, co v rámci předobrazu spasení znamená, že prvního a sedmého dne se nesmělo pracovat.
Nový zákon sice přímo neodhaluje, význam zákazu práce, v těchto dnech, ale jestliže jsme už došli k tomu, že slavnost nekvašených chlebů je jistým předobrazem Božího díla spasení, může to zkrátka znamenat, že pro spasení nemůže nikdo pracovat.
A to je už přeci psáno v Novém zákonu,
(Římanům 3,28) Máme tedy za to, že člověk je ospravedlňován vírou bez skutků Zákona.
Také,
(Titus 3,5) spasil nás – ne pro naše spravedlivé skutky, ale pro své milosrdenství. Poskytl nám koupel znovuzrození a obnovení Ducha svatého,
Památeční svátek nekvašených chlebů
Závěrem pak, na slavnost nekvašených chlebů musel Mojžíšův lid pamatovat:
(Exodus 13,3) 3Mojžíš tedy lidu řekl: „Pamatuj na tento den, v němž jsi vyšel z Egypta, z domu otroctví, neboť Hospodin vás odtud vyvedl silou své ruky. Proto ať se nejí nic kvašeného.
Na tohle my ale pamatovat nebudeme, protože nás Bůh nevyvedl z otroctví Egypta, ale vyvedl nás z otroctví světa, hříchu a smrti a silou své ruky nás tak vyrval z otroctví Satana, a to skrze smrt a vzkříšení Pána Ježíše Krista.
A také proto nám Pán Ježíš přikázal, abychom na jeho památku spolu jedli chléb a pili víno, které představují jeho tělo a jeho krev, které za nás Pán dal, tím vyjadřujeme, že v něj věříme a máme zaslíben věčný život na který také pamatujeme, že budeme mít.
Nesrovnalost mezi Exodus12:18 a Leviticus23:6
V knize Exodu v 12. kapitole je slavnost nekvašených chlebů ustanovena na 14. den měsíce Nisan. Ale v knize Leviticus ve 23. kapitole nebo Numeri 28. kapitole je psáno, že slavnost nekvašených chlebů je 15. dne měsíce nisan. Na to proč to tak je, existují různé názory. Někdo říká, že jde o překladovou chybu, kdy se překladatelé 1000 let před Kristem mylně domnívali, že Hod beránka a nekvašené chleby jsou oddělené svátky. Někteří křesťanští a židovští učenci údajně debatují o tom, že tato nesrovnalost vznikla používáním lunárního a solárního kalendáře. Pak je tu ale také vysvětlení, které říká, že v tom není žádná nesrovnalost ani chyba, ale pouze náš špatný pohled. Když začíná židovský šabat v pátek večer za stmívání, proč by 1. den svátku nekvašených chlebů, nemohl začínat 14. dne večer za stmívání? A přesně v tom to je. Podobně ve 23. kapitole knihy Leviticus začíná jiný svátek, Den smíření 9. večer, ale samotný svátek má být desátého dne sedmého měsíce. To je ve verších Leviticus 23:26 a 32.
