Čas čtení: 6 minut

Může být Ježíš Bůh, když byl pokoušen?

V tomto článku se podíváme na jednu námitku k osobě a Božství Pána Ježíše Krista. Jsme u verše:

(Marek1:12-13) 12Duch ho pak ihned vypudil na poušť. 13Byl na poušti čtyřicet dní a pokoušel ho satan. Byl tam s divokou zvěří a sloužili mu andělé.

Zde je tedy Pán Ježíš na poušti, kam ho vypudil Duch svatý. A potom zde můžeme číst, že ho pokoušel satan. Avšak jedna z častých námitek proti osobě a Božství Ježíše Krista je, že:

„Kdyby byl Ježíš Bůh, nemohl by být pokoušen, protože Bůh nemůže být pokoušen, jak píše Jakub“

(Jakub1,13) Když je však někdo pokoušen, ať nikdy neříká, že to pokušení je od Boha. Jako Bůh nemůže být pokoušen zlem, tak také sám nikoho nepokouší.

Ale pozor! Nejdříve by bylo dobré říct, že Jakub pak také píše, že každý člověk je pokoušen a váben svou vlastní žádostivostí.

(Jakub1,14) ¹⁴Když je někdo pokoušen, vždycky jej vleče a vábí jeho vlastní chtíč.

Ale Bůh nemůže být pokoušen svou vlastní žádostivostí. Bůh není žádostiv jako člověk. Bůh nenásleduje své vlastní chtíče. A proto také Pán Ježíš v poušti neměl žádostivost, potom co byl Satanem pokoušen. 

Pán Ježíš byl pokoušen Satanem, po čtyřicet dní, který ho ale nedovedl svést, jako to bylo v případě Adama v zahradě Eden, jak je psáno v Genesis 3.

Adam s Evou propadli žádostivosti a zatoužili být jako Bůh, když jedli ze zakázaného ovoce, poznání dobrého a zlého. Ale Pán Ježíš nemohl propadnout takové žádostivosti. To by nebylo v souladu z jeho podstatou Božího Syna. 

Všimněme si, jak byl Pán Ježíš v poušti pokoušen a oslovován: 

(Lukáš 4:3)„Jsi-li Boží Syn, řekni tomuto kameni, ať se promění v chleba.“

Můžeme zde vidět rozdíl v oslovení. Adam byl osloven s tím, že může být jako Bůh, ale Pán Ježíš byl oslovován „Jsi li Boží Syn“.

To nám ukazuje na to, že Adam neměl před Bohem stejné postavení a stejnou podstatu, jako má Pán Ježíš Kristus.

Můžeme se podívat na to, jak Pavel v listu Korintským odkazuje do Genesis a srovnává Adama s Kristem:

(1.Korintským 15:45) Jak je psáno: „První člověk, Adam, se stal živou duší,“ ale ten poslední Adam se stal obživujícím duchem. 

Když se podíváme do Genesis, kam se apoštol Pavel odkazuje, můžeme číst, že Bůh doslova vdechl Adamovi život:

(Genesis 2,7) ⁷Hospodin Bůh pak z prachu země zformoval člověka a do jeho chřípí vdechl dech života. Tak se člověk stal živou bytostí.

Tedy prvnímu Adamovi byl vdechnut život. Ale Kristus jakožto poslední Adam je nám obživujícím duchem, napsal apoštol.  A v podobném kontextu, Pán Ježíš říká:

(Jan11:25)„Já jsem vzkříšení i život,“ řekl jí Ježíš. „Kdo věří ve mě, i kdyby zemřel, bude žít. 

Tak to je rozdíl mezi Adamem a Kristem. Adamovi byl život vdechnut, ale Pán Ježíš Kristus život bere i dává.

Syn Boží nemůže sám od sebe dělat nic

Také se podívejme na text z evangelia, kde Ježíš mluví k židovským představeným:

¹⁷Ježíš jim odpověděl: „Můj Otec pracuje i dnes; proto pracuji i já.“ ¹⁸A kvůli tomu ho chtěli zabít ještě více, neboť nejenom rušil sobotu, ale ještě nazýval Boha svým vlastním Otcem, a tak se dělal rovným Bohu.
¹⁹Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, říkám vám: Syn nemůže sám od sebe dělat nic, jedině to, co vidí dělat Otce. Cokoli dělá on, to podobně dělá i Syn.

Zastavme se především u těch slov, že Syn sám od sebe nemůže dělat nic, jedině to, co vidí dělat Otce.

Pokud Bůh Otec, nemůže ze své podstaty podlehnout Satanovu pokušení, potom ani Syn nemůže.

Pokoušeli Boha

A teď se podíváme na to, že Bůh vlastně může být pokoušen, ale trochu v jiném smyslu. Ze Starého Zákonu víme, že když byli Mojžíšem, synové Izraele vyvedeni na svobodu z Egypta, oni pokoušeli Boha v poušti po 40 let. Stěžovali si a reptali proti Bohu, že nemají co jíst, toužili po pozemském bohatství a klaněli se proto modlám, a tak například v Davidovu Žalmu můžeme číst: 

(Žalm78:18-19)Pokoušeli Boha v srdcích svých, podle své chuti pokrm žádali. 19Mluvili proti Bohu se slovy: „Copak Bůh prostře stůl na poušti? 

Synové Izraele tak pokoušeli Boha. Zatímco Bůh na ně dopouštěl hlad, aby poznal a oni sami poznali co je v jejich srdci. To víme z toho, co je psáno:

(Deuteronomium8:2-3) Pamatuj na celou tu cestu, kterou tě Hospodin, tvůj Bůh, vedl těchto čtyřicet let po poušti, aby tě pokořil a vyzkoušel a aby poznal, co je v tvém srdci – zda budeš zachovávat jeho přikázání, nebo ne. 3Pokořoval tě a dopouštěl na tebe hlad; krmil tě manou, kterou jsi neznal ty ani tví otcové, aby ti dal poznat, že nejen chlebem bude člověk živ, ale vším, co vychází z Hospodinových úst. 

A teď zde musí být vidět, že to kde synové Izraele selhali, tam Pán Ježíš uspěl. Když vyhladověl po 40. dnech v poušti bez vody a bez jídla, odpověděl pokušiteli:

(Matouš4:4) „Je psáno: ‚Nejen chlebem bude člověk živ, ale každým slovem vycházejícím z Božích úst.’“

Pán Ježíš tedy naplnil spravedlnost, kterou oni naplnit nedokázali. Pán Ježíš se stal před Bohem spravedlivým za nás i v každém našem pokušení ve kterém jsme selhali. Pán Ježíš je naše spravedlnost. 

Pokoušeli Krista

Na závěr, zde stojí za to zmínit to, že ten koho v poušti pokoušeli synové Izraele, byl náš Pán Ježíš Kristus, jak píše Pavel v listu Korintským:  

(1.Korintským10:3-9) 3Všichni jedli tentýž duchovní pokrm 4a všichni pili tentýž duchovní nápoj (pili totiž z duchovní skály, která je provázela, a tou skálou byl Kristus). 5Ve většině z nich ale Bůh nenašel zalíbení – vždyť „byli pobiti na poušti“.6To vše se stalo nám pro výstrahu. Proto nepropadejme zlé lačnosti tak jako kdysi oni. 7Také nebuďte modláři jako někteří z nich, jak je psáno: „Lid se posadil, aby jedl a pil, a pak vstali, aby se povyrazili.“ 8Také nesmilněme, jako někteří z nich smilnili a v jediný den jich padlo třiadvacet tisíc. 9Také nepokoušejme Krista, jako někteří z nich pokoušeli a byli zahubeni hady. 

Abychom tyto verše nepochopili špatně, musíme rozumět, že synové Izraele, pokoušeli Krista svou nevírou. Jejich zlé činy a touhy pramenily z jejich nevíry. A také, že jejich odsouzení bylo jen určitým pozemským předobrazem. Ale když přišel Pán, řekl nám:

(Jan6:47-51) Amen, amen, říkám vám: Kdo věří, má věčný život. 48Já jsem chléb života. 49Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. 50Toto je ten chléb sestupující z nebe, aby ten, kdo z něj jí, nezemřel. 51Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Kdokoli by ten chléb jedl, bude žít navěky. Chléb, který dám já, je mé tělo, které dám za život světa.“

Pán Ježíš nám řekl, že on dá své tělo za život světa, to je to že byl ukřižován za naše hříchy. Pokud v něj víru nemáte nebo pochybujete o jeho smrti za vaše hříchy, potom Krista jistě pokoušíte podobně jako ti Izraelité na poušti. Ale pokud v Krista věříte, že dal své tělo za vaše hříchy, tak potom budete mít věčný život. Amen.